#
#
#
#
#

Navigace

Obsah

Rakovec a mlýn Chobot

Potok Rakovec pramení na severovýchodních svazích Maleny, nedaleko Jedovnic v nadmořské výšce 470 m. Délka toku je 31,4 km, ústí zprava do říčky Litavy u obce Hrušky v nadmořské výšce 195 m. Horní část povodí Rakovce je v lesní oblasti Drahanské vrchoviny a zasahuje až k obci Nemojany. V úseku potoka mezi obcemi Pístovice a Nemojany jsou dva průtočné rybníky. Bezprostředně pod Pístovicemi je Pístovický rybník o rozloze 9 ha, užívaný k vodní rekreaci (Pístovická  riviéra). Nad obcí Nemojany je menší rybník Chobot. První zmínka o mlýně a rybníku pochází z roku 1392, kdy Vok z Holštýna prodává Bohušovi z Vyškova, měšťanovi v Brně, 9 lánů a mlýn v Nemojanech (i když zde není jisté, že se jedná o mlýn Chobot). Dále z historických pramenů víme, že roku 1836 bylo velké sucho, nebyla voda a mlít se začalo až od půlky listopadu. Roku 1841 bylo opět velké sucho a mlýny nemlely. Dne 8. 4. 1890 po rychlém tání sněhu se dostala voda na Chobotském mlýně až do mlýnice.

Nemojany byly v minulosti na Vyškovsku malou mlynářskou velmocí. Pracovaly zde celkem 3 mlýny, i když jeden z nich ležel již  blízko Tučap. Od roku 1390 však vždy příslušel k Nemojanům jako součást lulečského panství. Konkurence byla tehdy značná, ale i tak se všechny 3 mlýny zachovaly a tím si Nemojany vysloužily mlynářský primát v celém dnešním okrese (podobná konkurence tří mlýnů v Herolticích skončila zánikem dvou z nich ještě před rokem 1603). Z různých archivních materiálů přesto vyplývá, že v Nemojanech byl v minulosti „boj o zákazníka“ příčinou nevraživosti mezi mlýny, zvláště pak mlýnem na Chobotě a sousedním mlýnem Hranáč.

Těžko říct, který z nemojanských mlýnů je nejstarší a o kterém se tedy hovoří již ve zprávách z roku 1392. Podle všeho se jednalo zřejmě o mlýn Chobot, druhý byl nepochybně mlýn u Tučap a nejmladší je asi mlýn Hranáč, bývalá hájovna. Nejvíce historických zpráv se paradoxně zachovalo o Hranáči.

Také o mlýnu na Chobotě jsou zachovány zajímavé dokumenty, protože zde probíhal na počátku 18. století spor mezi dědici. Avšak se jmény nemojanských mlynářů se porůznu setkáváme i na mnohých jiných místech, poněvadž první starostí otců mlynářů bylo získat pro syny další mlýny v blízkém i dalekém okolí. S Hranáči se proto setkáváme i ve Zvonovicích a s chobotskými mlynáři dokonce až ve Zdounkách, v Troubkách, v Brně-Komárově apod. Trvale „nedobytnou pevností“ býval pro nemojanské mlynáře mlýn s pilou v blízkých Pístovicích. S račickým hrabětem Braidou měli nemojanští mlynáři v 18. století četné spory o množství vody v potoku Rakovci, které skončily až u zemského tribunálu.

Mlýn č. 38 v Nemojanech (tzv. Chobot) vlastnil do roku 1899 Richard Skoupil (1862–1899), po něm mlýn s rybníkem zdědili v r. 1900 manželé Alois (+1934) a Anna (+1936) Hanáčkovi. K mlýnu patřily tyto nemovitosti: pozemky 8 ha 11 a, luka 3 ha 85 a, zahrady 1 ha 30 a, rybník 3 ha 24 a, pastviny 1 ha a stavební plocha 14 a. Na rybníku se lovily každý druhý rok ryby. Mlýnské zařízení sestávalo se ze dvou stolic válců, loupačky a příslušných strojů čisticích. Pohon byl vodní.Chobot

Po smrti mlynáře Hanáčka byl mlýn od roku 1934 do 27. 10. 1937 pronajat mlynáři Janu Modlitbovi.

V roce 1937 se majitelem stává nezletilý Josef Nezval z Jedovnic. Jeho otec vlastnil v Jedovnicích dvůr, lihovar a sodovkárnu. V roce 1938 byl mlýn zrekonstruován, poháněn byl Francisovou turbínou vyrobenou v Blansku. V roce 1944 byl zrenovován náhon pro přívod vody do mlýna (tento dnes již neexistuje – vedl souběžně pod silnicí Nemojany – Pístovice).

Při mlýnech bývalo i hospodářství, tak tomu také bylo i na Chobotě. Ve 40. letech 20. století se zde chovali koně (především tažní), 12 krav, několik vepřů včetně selat a mnoho kusů drůbeže. Polnosti kolem rybníka, tzv. chobotská pole, potřebovaly být obdělávány. Samotný mlynář měl na starosti pouze mlýn. K tomu měl pomocníka. Hospodářství vedl šafář, k dispozici měl stálé i sezónní pracovníky (muže i ženy).

Tento stav trval až do roku 1952, kdy došlo ke znárodnění. K vyvlastnění rybníka došlo již v roce 1950. Mlýn byl převeden pod Státní statky (konkrétně Kašparov u Drnovic). V této době zde začal chov kachen. Toto období skončilo v roce 1956 převodem mlýna pod JZD Nemojany. Družstvo zde chovalo prasata a sýpka mlýna sloužila k uskladnění obilí. Ve mlýně se pouze šrotovalo pro potřeby JZD a malé místní chovatele.

V této době dochází k velké devastaci mlýna, hospodářských budov i rybníka. Rybník byl silně zanášen splaveninami z polí a hloubka bahna se dala měřit na metry. Pro vypouštění rybníka sloužil „čap“, který uzavíral výpustné dřevěné, čtyřhranné potrubí. Na rybníku Chobot byla tato výpust v hloubce 4 m. Zubem času došlo k propadení zetlelého potrubí, tím k poklesu hráze a vytvoření prohlubně napříč hrází rybníka. Při průtrži mračen a povodni v roce 1985 došlo k přelití hráze. Hráz byla přetékající vodou podemílána z vnější strany a hrozilo její protržení. Díky zásahu místních hasičů a dobrovolníků z řad občanů byla hráz zachráněna přehrazením kritického místa pytli s pískem.

Následkem těchto událostí bylo vedením obce rozhodnuto o rekonstrukci rybníka a zároveň jeho odbahnění. V roce 1986 byl rybník vypuštěn, aby došlo k částečnému vysušení bahna. V letech 1988–1990 byla provedena celková oprava rybníka. Vlastníkem je obec Nemojany a je využíván Českomoravským rybářským svazem, místní skupinou Vyškov, ke sportovnímu rybolovu. Nynější plocha rybníka je 3,76 ha. Náklady na opravu byly mezi 5–6 mil. Kč.

Jedna ze zajímavostí se týká roku 1945, období osvobozování obce Nemojany, v době II. světové války. Dne 27. 4. 1945 provedlo sovětské letectvo několik náletů do prostoru Tučap, Nemojan a Lulče. Německá protiletadlová obrana byla připravena na polní cestě z Nemojan ke státní silnici a zahájila prudkou palbu. Bylo sestřeleno sedm letounů IL-2 (Šturmovik). Jeden z letounů havaroval v oblasti levé části rybníka Chobot a na tzv. „třetích lukách“ za rybníkem. Posádka letounu zahynula. Jednalo se o pilota Sergeje Ivanoviče Dranicyna a střelce st. seržanta Ivana Štěpanoviče Bojka. Do 70. let 20. století bylo na břehu rybníka v rákosí torzo křídla letounu. V roce 1978 při pátracích akcích po havarovaných letadlech byl tento pozůstatek převezen do Síně sovětských letců v závodě Zbrojovka Vyškov.

Pro hospodaření na rybníku a mlýně sloužilo tzv. vodní právo. Je to soubor norem, které regulují ochranu vod a vodních ekosystémů, stanovují podmínky jejich hospodářského využití, předpisují zajištění bezpečnosti vodních děl a vytváření podmínek pro snižování nepříznivých účinků povodní a sucha. Za první souhrnnou úpravu vodního práva se považují zemské zákony z roku 1870. Tyto zákony s různými úpravami a změnami platí dodnes.

Ve zdech mlýnů na Rakovci jsou osazeny kamenné kvádry s vytesanými iniciálami majitelů mlýna a udělením vodního práva. Konkrétně na Chobotě jsou to iniciály R. S. (Richard Skoupil) a rok 1884. Tento kámen byl při úpravě mlýna na rekreační středisko (OZAP Praha) v 80. letech 20. století vyjmut ze zdiva mlýna a skončil na skládce.

Po roce 1989 byl mlýn Chobot vrácen v restituci původním majitelům, ti jej nemohli udržovat a prodali ho. V krátké době tato nemovitost vystřídala několik majitelů. V roce 1998 se stal majitelem pan Jozef Anovčín z Hodonína. Celý areál mlýna prošel velkou rekonstrukcí, zařízení mlýna bylo zrušeno, některé části byly přestavěny, jiné zcela nově postaveny. Nyní slouží jako hotel s restaurací a školicím střediskem. V roce 2010 byl znovu objeven kámen s vodním právem a nyní je osazen do imitace vodního kola při vchodu do restaurace. Dnes ho tam hlídá vodník z nemojanského mlýna.

Rudolf Klacek

 

LITERATURA

Pavel Vrba – Tučapy u Vyškova 1358–2010

Karel Noga – 600 let mlýnů v Nemojanech (článek ve Vyškovských novinách 29. 1. 1993

Školní kronika Nemojany rok 1900–1949

Pamětní kniha obce Nemojan 1923–1964

Anna Ryšavá – Nemojany 1141–2007

Wikipedie – Vodní právo

Technická zpráva – Vodní právo mlýna A. Klevety v Čechyni 1925

V. Brandl – Paměti panství Habrovany, Lulč a Hlubočany