Báseň věnovaná obci

Kde domov můj

(Jan Šimáček)

Tam, kde láska lidská srdce otvírá,

na jaře zpěv skřivánků opět zaznívá.

Sluneční paprsky do zahrad svítí,

plné ovoce a kvítí.

V lese mnoho hub a léčivých ostružin,

na lukách zase voňavých květin.

Potok Rakovec jej protéká,

škoda jen, že ryb v něm ubývá.

Tam láska životu šanci dává,

ozon z místních lesů zdraví zachovává.

Nachází se na úpatí Drahanské vrchoviny,

v překrásném prostředí moravské doliny.

Je to jen naše malá vesnička,

uprostřed ní stojí památná kaplička.

Její zvon lidi k bohoslužbám svolává,

zemřelým také poslední poctu vzdává.

I hrůzu konce 2. světové války zažila,

celá vesnice se k Bohu modlila.

Část obyvatel ve skalní jeskyni se ukryla,

a tiše o pomoc Pannu Marii prosila.

Lidé po válce na stráni svatý kříž postavili,

Bohu tak dík svůj za záchranu vyslovili.

Nad ní se nachází hora zvaná Liliová

s křížovou cestou - 14 kapličkami lemovaná.

Na jejím vrcholu kostel stojí

jméno svatého Martina ho zdobí.

Vedle něj hřbitov se nachází,

zemřelého až sem rodina provází.

Pod ním na stráni stojí altánek

z něho je krásný pohled do dálek.

Zde jsme svůj život prožívali

a s novou láskou rodinu zakládali.

Je to již mnoho let,

mládí již nevrátí se nikdy zpět.

To je ta česká země,

domov můj, země česká,

domov můj.

Věnováno obci Nemojany

2011

Původní dokument od autora je ke stažení zde.