Nemojany
„Laskavý křesťane!
Když od Brna k Olomouci putuješ, uzříš asi půl čtvrté míle* od Brna po levé straně silnice na hoře dosti vysoké, na hoře Lilijové čili Svato-Martinské, překrásný a prostranný kostel sv. Martina, k farnosti Lulecké patřící, kterýž do vzdálenosti na 16 mil*dohlídá, a celé okolí obveseluje.“
(* 1 míle = 7,5 km)
Takto v původní krásné češtině popisuje kostel sv. Martina Anton Šubrt, člen výboru Dědictví svatého Cyrila a Metoděje, farář lulečský, v brožuře vydané k pobožnosti stoleté památky vysvěcení Chrámu Páně sv. Martina od 12. září do 21. září 1856.
Na samém konci Hané, kde Vyškovská brána zvolna přechází do brněnské nížiny a ze severu zasahuje Drahanská vrchovina, leží v jejím úpatí kopec (368 m n. m.), na jehož vrcholu stojí kostel sv. Martina. Katastrem a farností patří do obce Luleč, ale dominantou do Nemojan. Kopec i kostel jsou viditelné z velké dálky, z dálnice Brno – Vyškov a nejlépe z vlaku jedoucího z Brna do Přerova. Po výjezdu ze zářezu zatáčky trati před nemojanskými mosty, směrem od Komořan, objeví se nejen celá obec Nemojany, ale také kostel sv. Martina, tyčící se nad obcí.
Kopec se v dávných dobách vzniku křesťanství nazýval Boží stolček. Bylo zde rozsáhlé hradiště, jedno z největších na Moravě. Člověk zde žil již v dobách prehistorických (dobře 45 tisíc let př. n. l.).
Kostel podle jedné pověsti založili Templáři po jejich příchodu z Palestiny na Moravu ke cti a slávě Boží a ke cti svému patronu, svatému rytíři Martinu. Vedle kostela založili také menší hrad s opevněním. Roku 1311 byl řád Templářů zrušen a hrad s kostelem přešel do rukou rodu pánů z Lulče, až do roku 1520. Podle jiných údajů byl kostel zasvěcen sv. Duchu. Každopádně v letech 1522–1535 byl majitelem celého panství habrovanského (včetně Lulče a Nemojan) Jan Dubčanský ze Zdenína. Ten zde zřídil tiskárnu bratří Habrovanských či Lileckých. Od té doby se kopec přejmenoval na Liliovou horu, což byla reminiscence (vzpomínka) na starou tiskárnu IN MONTE LILIORUM. Hrad se naposledy uvádí v pramenech roku 1574 jako pustý a pak už o něm nemáme další zmínky. Počátkem 20. století byl pozůstatek hradu nazván „Na Starém zámku“.
Z údajů roku 1672 byly v kostele tři oltáře, dvanáct obrazů a tři zvony. První varhany byly pořízeny v roce 1719. Kostel však postupně chátral a rozpadal se.
Velká změna nastala stavbou nového kostela, ten začal stavět lulečský farář v. p. Martin Dvořanský. Kolem roku 1750 sehnal finanční prostředky na obnovu zchátralého kostela. Ukončení stavby se však nedočkal, celé otcovské a vlastní jmění odkázal na výstavbu tohoto skvostného, pozdně barokního kostela. Nový kostel byl vysvěcen L. P. 1756 a nese jméno svého zakladatele. Zařízení kostela je jednotné a původní. Uprostřed retabula (oltářního nástavce) dvoudílného hlavního oltáře je obraz sv. Martina, který se dělí o plášť s žebrákem. Autorem je Ignác Raab. Na výzdobě se podílel sochař Jan Adam Nesmann, jehož dílem jsou sochy sv. Cyrila a Metoděje, Petra a Pavla. Věž kostela byla přistavěna v roce 1826. Za druhé světové války byla věž v roce 1945 poškozena (Němci zde měli pozorovatelnu a kulometné hnízdo, které bylo sestřeleno dělostřelci Rudé armády z pozic od Komořan).
Věž dostala se souhlasem památkového úřadu v roce 1947 nový cibulovitý tvar střechy. V roce 1952 byla na zdi kostela odhalena pamětní deska, matce a sestře hudebního skladatele Zdeňka Fibicha, které žily od roku 1883 v Lulči, č. p. 26.
Ke kostelu patří místní hřbitov. Na tomto místě se zřejmě pohřbívalo už v dávných dobách. Jsou zde pochováni nejen obyvatelé Lulče, ale také z Nemojan, Tučap a dříve i z Pístovic.
Rudolf Klacek, únor 2014